Jana

Prvním vysněným povoláním dítěte poslední komunistické zimy byla kosmonautika. Z ideálů sešlo poučením nejbližších, že takový kosmonaut musí umět jazyky, aby se domluvil s kolegy. Možná právě to vedlo tehdy ještě zlatovlasou holčičku k zarytému odhodlání pitvat jazyky: nahrávat na magnetofon své fiktivní maďarské písně, učit se postupně esperanto, němčinu, latinu, angličtinu, francouzštinu, až v roce 2011 došla řada na ruštinu. Zatím nevzdává touhu učit se dánsky, zatímco myšlenky na tibetštinu, čínštinu a irštinu vzaly tiše zasvé (stejně jako kosmonautika).

Od zálib v dětství (nořit ruce do hladké mouky) a v dospívání (skauting a tucet let u klavíru) se ty dnešní odlišují tím, že mají velmi blízko ke studovanému oboru: budoucí germanistka proto hlavně čte a čtené z hlediska literárních motivů ráda srovnává.

Pokud Janu někdy nebudete moci sehnat ani ve studovně ani u práce na Velkém akademickém německo-českém slovníku, nejdříve si pročtěte kulturní program v dané lokalitě, určitě bude přihořívat. V opačném případě zrovna relaxuje běháním v parku nebo tancem, kterému, ač jen rekreačně, stále znovu a znovu vášnivě propadá.

Ondra

Narodil se roku 1985 – jen tak tak, aby se v zastaralých čítankách ještě dočetl o hrdinném tanku č. 23 s rudou hvězdou na čele. Jakmile se naučil držet tužku (levou rukou), začal čmárat po všem možném, později se zaměřil na auta a zvířátka. Do dneška mu z toho ale mnoho nezůstalo, zato z původně ne až tak oblíbené hry na klavír přece jen něco – hraní pro zábavu a občasné výstupy se Ztrátou času.

Kosmonautika se mu zdála moc nebezpečná, takže radši snil o pozorování hvězd na dálku. Od astronomie ho ale odvedla další záliba – hraní si s počítači. Od her se přes bastlení neumělých prográmků dostal až na matfyz, kde si počítacích strojů užil v takové míře, že se mu začalo stýskat i po lidech. A protože ho bavily i jazyky a zejména němčina, ač se z ní na gymnáziu učil spíš obsah kursů nemetskécho jasyka Alles Gute, zkusil to s germanistikou.

Dneska se Ondra baví taky učením se holandštiny a i na matfyzu se dostal k jazykovědě, i když poněkud svérázné: snaží se přesvědčit počítače, aby plodily hezké české věty. Kromě toho moc rád doprovází Janu na kulturních taženích i běhání po parku.

My

Potkali se už během vyplňování indexů u zápisu a potom jako spolužáci přežili tuhý první ročník na germanistice. O prázdninách vyrazili v tříčlenné skupince na vandr do Polska a když potom Jana přijela na brigádu do Prahy, strávili s Ondrou každé odpoledne a cestou necestou prošli půl města. Pak se sešli na louce, kde Jana hlídala skautské tábořiště, a od té doby jsou spolu – budou tomu v srpnu tři roky. A zhruba před rokem a půl dostala Jana od Ondry na vršku pražského televizního vysílače zásnubní prstýnek.

Mezitím taky oba pokročili ve studiích a kromě jiných výletů spolu strávili i půl roku v Německu. A protože nám půl roku nestačí, tak se chceme vzít.